Češi z této komunity jsou soustředěni zejména do okolí dvou největších měst Severního ostrova, Wellingtonu a Aucklandu. Menší skupinky jsou na Jižním ostrově ve městech Christchurch a Nelson.
Češi ve Wellingtonu vydávají od roku 1989 měsíčník Střípky-Čriepky, kde mají své místo i události z Čech a Slovenska.
První zamířili na Nový Zéland Plzeňáci
První emigranti z Čech dorazili podle historických pramenů na Nový Zéland v roce 1863. Bylo jich 83 a přicestovali ze Stodu u Plzně. Byli to Češi i Němci pod vedením kapitána Martina Krippnera. Usadili se kousek od Aucklandu a založili vesnici Puhoi.
Boží muka, která postavili za humny, dosud stojí a jsou jedinými na Novém Zélandu a pravděpodobně i v celé Polynésii. V roce 1881 tu krajané vystavěli také kostel sv. Petra a Pavla.
Dnes už Puhojčané česky nemluví, ale na poštovním razítku mají označení Puhoi – Bohemian Settlement.
Masivnější příliv emigrantů z Čech byl pak zaznamenán až po roce 1948, po normalizaci v roce 1968 a také po listopadu 1989.
Remcalové zůstávají za Pacifikem
Na Nový Zéland nejezdí Češi za výdělkem, od toho jsou jiné kouty světa. Láká je především nádherná a majestátní krajina. Krásy místní přírody vás prý přímo donutí sklonit před nimi hlavu a vychutnávat si kouzlo okamžiku.
Země jako je tato si k sobě stres současnosti nepustí ani na dohled. Především tam ale nikoho nenapadne remcat a stěžovat si jako v rodných Čechách. Genius loci tu totiž mění lidskou duši – prý i tu českou, zatvrzelou. Možná jsou je to také důvod, proč je Nový Zéland Čechy vnímán jako nedotčená země, ve které mohou začít budovat svou budoucnost znovu a lépe.