Pamatujete na ožralou kuchyni s boloňskými špagetami, kterou vám Bzzzt nedávno představilo? A na ty úplně zbořené týpky, co vás tam bavili? Tak to byla většina Vlogoutu. Ale ať se vám raději představí sami.

Jsme skupina pěti mladých lidí, co polopravidelně vydává videa na YouTube. Půlka videí je úplně náhodná a druhá půlka se zase zaměřuje na jedno specifické téma, které se střídá každé dva týdny.

Naty, Galbovka, v pozadí Miki

Jsme z různých koutů republiky, ale teď se soustředíme kolem Prahy. Potkali jsme se na Festivalu Fantazie, což je každoroční akce v Chotěboři, která spojuje snad všechny fanoušky všech možných žánrů a fenoménů. Z toho plyne, že jsme všichni fanoušci. :)

Vaše motto zní: „Nebuďte in, buďte out“. Proč jste si tedy vybrali zrovna formát videoblogu? Nepopírá to tak trochu vaše heslo? A co tím vlastně myslíte?

Miki: Musí se vzít v potaz, že když jsme to vymýšleli, neznali jsme skoro žádné české vloggery (a ty co jsme znali, se nám nelíbili). Takže to „in“ jsou jakoby Lets Playe (videa, jak někdo hraje nějakou hru a do toho něco mluví) a to „out“ jsou vlogy, kde se prostě jen mluví. Ale má to i obecnou rovinu, nejen na YouTube – člověk by se neměl bát experimentovat s věcma, které nejsou moc populární, protože třeba právě díky němu ty věci populárnější mohou být.

Galbovka: Já bohužel přímo u vzniku Vlogoutu a potažmo i motta nebyla, protože na mě všichni zapomněli, ale v podstatě to chápu jako nějakou radu „nebojte se vybočit ze společnosti, nenechte si od nikoho diktovat, co by vás mělo, a co by vás nemělo bavit. “ A podle mě vlogování ještě pořád trochu „out“ je, hlavně v našich končinách.

Buben: Všechno to vzniklo kvůli takovému krátkému rčení „Nebuď in, buď out, nebuď skin, buď skaut“ (Miki: počkej, fakt?) (3 z nás jsou skauti), ale já to beru tak, že ti, kdo jsou „out“ (tedy doslova „venku“) jsou na očích veřejnosti a ti, co jsou „in“ (tedy „uvnitř“, skrytí), o ty se moc lidí nezajímá.

Naty a Ivo

Ivo: Inu, když se člověk poprvé podívá do objektivu, připadá si tak out, že to snad víc ani nejde. A ve všech smyslech toho slova. Doopravdy v tom ale vidím trošku toho geekovského „nesnažme se být in a cool a věnujme se raději tomu, co nás baví, pro co se můžeme beztrestně a doopravdy nadchnout“.

Naty: Podle mě to hlavně dobře zní a je to dostatečně chytlavé. (smích)

Co vás přinutilo dát se veřejně všanc? Exhibicionismus, hec, nebo toužíte sdělit světu nějaké poselství?

Miki: Mě k tomu donutila zahraniční YouTube scéna a chtěl jsem mít to, co mají oni, specificky třeba nový kamarády, lidi se stejnými zájmy – a to už se mi teď daří, pár kamarádů jsem si našel. A taky mně hodně vadilo, že nemám na koho koukat na českém YouTube a doufal jsem, že Vlogoutem to nějak nakopnem.

Galbovka: Z mé strany je to rozhodně i částečně exhibicionismus. Určitě se v tom ale odráží i touha zkoušet nové věci, zjistit, jaké to je být youtuberem. A taky se samozřejmě těším, až budeme slavní a bude nás to živit. Vysněná práce, nezdá se vám?

Naty

Buben: Když jsme se o tom poprvé bavili, tak jsem si řekl prostě „proč ne“. A samozřejmě také vidina všech těch peněz, které z dělání takovéhle u nás „populární“ činnosti získáme…

 Naty: Chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to vlastně je být youtuberem a zatím se mi to docela líbí.

Ivo: No, řekl bych, že když se vám něco nelíbí (a mně se český youtube minimálně nezdál, tedy aspoň ve srovnání se světem), tak na to můžete nadávat, ale časem vám nezbude, než s tím něco udělat, nebo jen dál čekat, že to někdo udělá za vás :).

Kdybyste měli jednou větou našim čtenářům říct, co jste vlastně za lidi, jak by zněla?

Miki: Lidi, jejichž myšlenkové pochody vás občas tak dostanou, že přemýšlíte, jestli jsou šílení oni, nebo jestli jste šílení vy, protože vám dávají smysl.

Galbovka: Jsme lidi, co se snaží, ale moc jim to nejde. (Snad kromě Iva)

Buben: Geeci. No, to je vlastně jenom jedno slovo.

Galbovka

Naty: Parta kamarádů, která má příliš volného času. (Miki: tak ho tráví ztrapňováním se na internetu.)

Ivo: Jsme lidi, se kterýma kdybyste museli jet v kupé přes celou trans-sibiřskou magistrálu, tak byste si to buď extrémně užili, nebo raději zvolili doživotní exil v některé ze zastávek cestou.

Co vás nejvíc štve na lidech? A co na sobě?

Miki: Mě lidi začínají nehorázně štvát, pokud začnou dělat problémy a bordel. A na sobě mi vadí hned několik věcí. Třeba v souvislosti s vlogováním, při střihu si nehorázně lezu na nervy tím, jak neumím mluvit. Naštěstí jsou ty vlogy stříhaný, nebo by na to nikdo nekoukal.

Galbovka: Ovcovitost. Na mně i na všech ostatních lidech. Když jsou lidi ve větší skupině, začnou vyvádět blbosti, které jim třeba s odstupem času ani nedávají smysl.

Naty a Ivo

Buben: Poslední dobou si všímám toho, nakolik jsou lidi pokrytečtí a hodnotí ostatní podle toho, jak by chtěli, aby se chovali, ne podle toho, jak se sami chovají. A tím jsem vinen i já.

Naty: Teď momentálně zrovna nevychovanost a neslušnost. A na sobě, že mám občas tendence vzdávat věci předem.

Ivo: Na lidech mě štve banalita. Štve mě, když řeší banální problémy, poslouchají banální hudbu, konzumují banální filmy, knihy a seriály. Na mně mě štve především to, že mě to štve (jak meta) a taky moje roztěkanost a neorganizovanost.

Zažili jste v poslední době něco tak fascinujícího, že jste padli na zadek nebo zírali s otevřenou pusou?

Miki: No, jednou jsem se tak probudil a zjistil jsem, že má jedno moje video asi pětkrát víc zhlédnutí než obvykle. Dodnes nevím, jak se tam ty lidi dostali…

Galbovka: Já teda většinou nepadám na zadek a nezírám, ale skáču nahoru a dolů a nadšeně pištím, což se mi myslím naposledy stalo při traileru na nového Hobita.

Buben: Pro mě to bude určitě film Pacific Rim, asi nejlepší „awesome dumb movie“ všech dob.

Galbovka, Miky a Naty

Ivo: To se mi děje dost pravidelně, abych se přiznal. Ovšem shlédnutí Machete Kills bylo asi nejdéle trvajícím zážitkem tohoto typu, chci najít Rodrigueze a dát mu všechny svý peníze. A taky se naučit všechny nadávky ve španělštině.

Naty: Takové věci se mi stávají hodně často. Většinou jde o nějaká náhlá osvícení mysli a pochopení nebo šokující zjištění.