Nejčastěji prší žáby, ryby a krev
Krvavé deště patří k častějším jevům a taky k těm, které umíme spolehlivě vysvětlit. Zkoumáním těchto dešťů se přišlo na to, že obsahují spóry lišejníku rodu Trentepohlia, které zbarvují vodu do ruda. Často je také krvavé zbarvení zapříčiněno mikroskopickými částicemi, které pocházejí z úlomků komet.
Ale existují deště, které jsou mnohem kurióznější než pršící krev. Nejčastěji jsou pozorované padající žáby. Naposledy se to stalo v roce 2005 kousek od Bělehradu. V městečku Odazči padaly z nebe tisícovky drobných žabek. Očitý svědek prohlásil, že byly úplně jiné, než ty, co jsou běžně k vidění ve volné přírodě. Pád přežily a začaly poskakovat po okolí, hledajíc vodu.
Pršící ryby jsou stejně obvyklé jako žáby. Záhadolog Charles Fort jeden takový déšť zaznamenal: „Odpoledne 5. května 1848 se v Londýně zničehonic zvedl vítr, poté zhaslo Slunce a město přikryla temná noc. Nebylo vidět ani na krok. Od této chvíle se spustil téměř hodinový liják vody a ryb, dlouhých patnáct centimetrů, stříbřité barvy a s velkými ploutvemi. Vzorky ryb se rozeslaly po všech britských univerzitách, ale nikdo nevěděl, o jaký druh se jedná. Až zpráva z Káhiry říkala, že jde o jeden druh sladkovodní ryby. Nikdo však nemohl vysvětlit jak se zde ryby, které Palestinci nazývají „Ryby ze San Pedra“ ocitly.“ (1)
Když ti déšť nadělí sodu a cukr, udělej si limonádu
V americkém Tennessee ale v roce 1877 pršeli také hadi. Během sněhové bouře padali ve švýcarských Alpách v roce 1992 housenky, pavouci a mravenci. Slávky padali lidem na hlavu v Montrealu v roce 1857 a v roce 1870 pokryly Sacramento v Kalifornii vodní ještěrky. Z nebe však často prší i neživé věci. Například v roce 1969 padaly na Floridě golfové míčky.
Takovéto deště však nemusí být vždycky podivné nebo tragické. Iowu poctil v roce 1995 sodovkový déšť. Na pršící bublinkové vodě by nemuselo být nic divného, kdyby nebyla balená v plechovkách. Lidé to však docela uvítali. V Kalifornii pršel pro změnu v roce 1857 cukr. Ani tentokrát si obyvatelé nezoufali a začali z něho vyrábět sirup.
A pokud vás náhodou napadne, že jde o fenomén dob dávno minulých, jste na omylu, déšť pavouků byl totiž zaznamenán také v roce 2008 v Argentině.
Tyto deště různé žoužele a předmětů umíme také vysvětlit. Zatím nejlogičtější teorie tvrdí, že tvorečkové nebo předměty jsou prostě nasáti do atmosféry tornádem, a pak, když gravitace převládne, překvapeně padají na zem. Většina ze zvířátek pád přežije, ale jsou pozorovány i zmrzlé exempláře. Ty se asi dostaly do přílišné výšky a okamžitě zmrzly na rampouch.
Na druhou stranu je velmi podivné, že by tornádo nasálo pouze jeden živočišný druh nebo předmět. Kromě toho se to stává i na místech, kde nebyla nikdy zaznamenána žádná tornádová aktivita.
Periodické deště ryb jsou v Yoro zdrojem obživy
Byly zaznamenány i deště křížů, mincí, vařených vajec, masa, starých čínských známek nebo bavlny. A tak bychom mohli pokračovat poměrně dlouho. A někdy se na nás dokonce snáší neidentifikovatelné substance, u kterých máme podezření na mimozemský původ.
V některých oblastech jsou dokonce obyvatelé na podivné deště tak zvyklí, že je využívají jako periodický zdroj obživy. Například vesničané z Yoro v Hondurasu v období dešťů vytahují lavory a kbelíky, abych do nich nachytali pršící ryby.
Přestože pro mnoho podivných dešťů existuje racionální vysvětlení, zbývá kolem nich ještě několik nedořešených záhad. Ale to není žádná škoda. Co by byl náš svět bez tajemství, která inspirují naši mysl.
(1) NACHTMANOVÁ, Petra. Záhadné deště. [online]. 2006 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.fiftyfifty.cz/Zahadne-deste-3202926.php