Muži v Japonsku dostávají čokoládu, musí to však později oplatit
Japonci slaví svátek zamilovaných na našeho Valentýna, tedy 14. února. Tady však veškerá podobnost končí. Ženy tam darují čokoládu mužům. Čokoládových dárků tam mají několik druhů a jejich výběr závisí na vztahu, který mezi sebou mají dárkyně a obdarovaný. Šéfovi, kolegům nebo přátelům kupují ženy tzv. Giri-choko. Tento dárek v sobě nemá nic romantického. Pro milovaného partnera nebo manžela pak žena sama vyrábí čokoládu Honmei-choko. Muže, který dostane takovouto ručně vyráběnou čokoládu, čeká velké štěstí.
O měsíc později se očekává, že muži valentýnské dary oplatí a obdarují ženy něčím, co má aspoň 2x nebo 3x větší cenu než dárek, který dostali oni. Tomuto dárku se říká sanbai gaeshi, což znamená doslova „trojnásobný návrat“. Oplátka dárkem stejné hodnoty se bere jako způsob, jak se se ženou rozejít.
Wales nedá dopustit na svoje lžičky
Valentýn ve Walesu se koná 25 ledna a je to vlastně dáma. Říká se jí svatá Dwynwen. Připomíná velšskou světici, jejíž milostný příběh inspiruje stále nové a nové generace. Dwynwen se kdysi zamilovala do prince Maerona. Ten její city opětoval, ale z nějakého důvodu nemohli být spolu.
Existují tři hypotézy, proč tomu tak bylo. Povídá se, že Maeron Dwynwen znásilnil přes její přání zachovat si panenství až do sňatku, jiní tvrdí, že jim její otec nepřál a sňatek zakázal, a třetí verze vypráví o tom, že Dwynwen už byla zaslíbena jinému. Dwynwen se tedy modlila k bohu, aby ji lásky zbavil. Ten jí daroval lektvar, který její lásku zabil a Maerona proměnil v kus ledu. Dwynwen za to založila klášter na ostrově Llanddwyn a sama v něm zůstala.
V tento den si zamilovaní Welšané darují speciální lžičky lásky. Tato tradice sahá až do 17. století, kdy mladí muži takové lžičky sami vyřezávali ze dřeva, jejich rukojeti zdobili romantickými motivy a pak je darovali dámám, které chtěli upoutat. Ať si o tom myslíme cokoliv, taková lžička vydrží mnohem déle než růže.
Ve Velké Británii jí ženy syrové a osolené vejce
V předvečer svatého Valentýna si britské ženy dávaly do rohů svého polštáře čtyři bobkové listy a vypily osolené vejce. Po tomto magickém rituálu se jim totiž zdálo o jejich nastávajícím. Také psali na papírky jména svých milenců a dávaly je do hliněných kuliček. Ty pak vhodily do vody. Muž, jehož jméno bylo v kuličce, co šla nejrychleji ke dnu, se měl stát jejich manželem. Tyto zvyky jsou dnes už spíše zapomenutým folklórem, ale místy se ještě praktikují.
Finsko raději oslavuje přátelství než lásku
Finové se rozhodli, že budou raději než lásku slavit „Ystävänpäivä“, což znamená den přátelství. A tak zatímco v převážné většině světa je Valentýn záležitostí romantiky, ve Finsku je to den, kdy si přátelé posílají pohlednice a kupují navzájem dárky. Přes tento trochu jiný nádech je to ve Finsku velice oblíbený den i pro zásnuby a svatby. A dává to smysl. Všichni přece chceme, aby náš partner byl náš nejlepší kamarád.
V Číně se modlí za lásku v chrámech
I v Číně má den zamilovaných prastarou tradici. Koná se vždy sedmého dne sedmého měsíce lunárního kalendáře – letos to bude 13. srpna. Tento svátek je založený na 2000 let staré legendě, která má mnoho variací. Ovšem základní příběh se nemění: pastevec krav se zamiluje do víly a ona do něho. To se však nelíbí bohyni nebes, víla se přece nemůže zahazovat se smrtelníkem! Proto je potrestá odloučením. Ti dva se mohou setkat jen jednou za rok.
Zadaní Číňané tento den slaví návštěvou chrámu, kde se modlí za lásku, štěstí a manželství. Svobodní sem chodí také a modlí se o štěstí v lásce. Neprovdané dívky se během této noci modlí k Veze, panenské hvězdě. Mladé dívky pro změnu vyřezávají v tento den melouny.