Ranní ptáče… však to znáte

Ano, je to otravné, a moc se nám to nelíbí, ale úspěšní lidé vstávají brzy. Dokonale se připraví na nový den, aby ho mohli prožít skutečně naplno. Nevybíhají z domu neupravení, s ještě zalepenýma očima. Vycházejí zcela probuzeni, s úsměvem a plány.

Když spisovatel Haruki Murakami pracuje na knize, vstává v šílené čtyři hodiny. Pak pět nebo šest hodin píše. Odpoledne si jde zaběhat nebo zaplavat a potom si čte nebo poslouchá hudbu. Tento neměnný režim považuje za formu sebehypnózy. Opakováním této rutiny hypnotizuje sám sebe a tvrdí, že je to cesta, jak dosáhnout hlubšího stavu mysli. Údajně je velmi těžké tento režim vydržet půl roku nebo rok, ale zdá se, že to funguje. Alespoň u Murakamiho určitě.

Taky si myslíte, že cvičení je mučení?

Úspěšní lidé jsou si také vědomi, že jejich tělo je nástrojem. Proto ho také pravidelně udržují nejen po duševní stránce, ale i po té fyzické. Pravidelné cvičení navíc povzbuzuje i naši mysl a učí nás disciplíně. Výzkumné práce ukazují, že 70% úspěšných lidí cvičí každý den. Na denní době příliš nezáleží, důležitý je akt sám.

Přestože Charles Darwin ještě neměl k dispozici žádné moderní průzkumy o prospěšnosti fyzického pohybu, byl jeho velký zastánce. A většinou si volil aktivitu, která se velmi slučuje s přemýšlením. Chodil na procházky. Už se vám někdy stalo, že vás na procházce napadlo něco geniálního? Charlesovi určitě, jinak bychom se o něm dnes všichni neučili.

Na první procházku chodil hned kolem sedmé hodiny ranní, ale byla jen krátká, taková startovací. V 7:45 už snídal. Další procházku absolvoval vždy ve 12 hodin. Začínal návštěvou skleníku a bral s sebou i svého psa. Opravdový výšlap ho však čekával až v 16 hodin. To už si dopřával procházku časově zcela neomezenou a někdy mu při ní dělali společnost přátelé. Charles musel nachodit každý den spoustu kilometrů. Bylo by zajímavé zjistit, co z jeho teorií vzniklo za pochodu.

Rodina a přátelé jsou ten nejcennější trenažér

Docela se vžila představa, že se úspěšní a bohatí lidé ani nezastaví a stále pracují. Ano, jsou pilní, ale znají také moc dobře důležitost času, stráveného s rodinou a přáteli. Naše milované není radno zanedbávat, protože pak už bychom mohli navždy zůstat stranou. Kromě toho je pro nás socializace velice důležitá i z praktického hlediska. Pokud neumíme naslouchat rodině, jak bychom pak zvládli naslouchat obchodnímu partnerovi?

Barack Obama musel velmi tvrdě pracovat, aby se dostal do Bílého domu a ani teď si nemůže dovolit usnout na vavřínech. Přesto si po ranním cvičení najde čas, aby posnídal se svou rodinou a pomohl vypravit své dcerky Maliu a Sashu do školy. Se svou rodinou také obědvá, i když za cenu toho, že pak musí zůstat v Oválné pracovně někdy až do 22 hodin, aby dostál všem povinnostem.

Je to muž, který dokáže najít rovnováhu mezi prací a rodinným životem. Ví, že čas, který by s rodinou promarnil, by mu už žádné peníze ani úspěch nevrátili.

Svou baterku dobíjejte!

Stejně jako čas, trávený s rodinou, je důležitý i odpočinek. Naše tělo je jako stroj a potřebuje dobíjet baterky, jinak nebude sloužit moc dlouho. Jistě byste raději řezali dřevo pěkně naolejovanou motorovou pilou než ztupenou ruční pilkou. Proto své baterie dobíjejte!

Nikdy si neříkejte: až udělám tohle, odpočinu si, až vydělám první milion, pojedu tam a tam. Už nikdy to neuděláte. Proto úspěšní lidé sice plánují budoucnost, ale žijí v přítomném okamžiku.

Pověstným požitkářem, který dobře věděl, že žijeme tady a teď byl Winston Churchill. Vstával v 7:30, ale ještě v posteli si užil vydatnou snídani, při které četl dopisy a denní tisk. Ani potom však z postele nevylézal, přestože už se vrhl do práce. Diktoval totiž odtamtud dopisy své sekretářce.

Požitky a práce se dají pěkně skloubit

Vstával až v 11, vykoupal se, trochu se prošel a připravil si slabou whisky se sodou, kterou tak miloval. Práci přerušoval obědem o třech chodech. Nikdy nejedl sám, míval kolem sebe rodinu i přátele. Během oběda pil Winston často šampaňské. Dobrý oběd zakončoval neméně skvělým doutníkem a brandy. Tyto obědy trvaly většinou alespoň dvě a půl hodiny.

Pak se Winston opět vrhl do práce nebo spravoval své panství. V 17 hodin, po další whisce se sodou, si asi na hodinku a půl zdříml. Této siestě se naučil na Kubě a tvrdil, že je pak mnohem výkonnější. Před večeří se znovu vykoupal a během večeře živě diskutoval se svou společností. Při večeři opět nebývala nouze o drinky a doutníky. Když se společnost rozešla, Winston se ještě vrátil k práci.

Je neuvěřitelné, kolik práce Winston odvedl při tak příjemném způsobu života, co říkáte? Zdají se vám tyto zásady příliš primitivní, aby mohly fungovat? Tak do toho, vyzkoušejte si je.