Tohle podivuhodné místo se jmenuje Loughareema a leží několik kilometrů od města Ballycastle.
Silnice pod hladinou
„Magické“ schopnosti jezeru dodává unikátní topografie jeho dna. To je tvořeno propustnými křídovými sedimenty, skrz které voda obvykle rovnou protéká do podzemí. Odtoky se ale čas od času ucpou rašelinou a údolí se poté rychle zaplní vodou, obzvlášť po vydatnějších deštích. Když se rašelinová „zátka“ uvolní, voda zas rychle odteče a jezero zmizí, jako by tu nikdy nebylo.
Jezero svým mizením zmátlo dokonce i inženýry, – ti přímo jeho prostředkem postavili cestu, která byla následně čas od času zaplavována. A právě díky tomu přišlo jezero ke svému strašidlu – přesněji řečeno strašidelnému kočáru.
Odvážný pokus skončil tragédií
30. září 1898 se plukovník John Magee McNeille vracel z návštěvy svého bratrance a v kočáře taženém dvěma koňmi spěchal na vlak do Ballycastlu. Hladina vody na cestě mu připadala nízká, a tak se rozhodl zariskovat a jezero přejet. Koně ale ve vodě, která jim sahala po břicha, zpanikařili a odmítli jet dál. Když je kočí popohnal bičem, splašili se a převrhli kočár dolů z cesty do hloubky jezera.
Plukovník se pokoušel dostat z vody, ale váha jeho oblečení ho stáhla pod hladinu. Svědkem tragédie byl muž jménem McHenry, pracující na úpravách cesty. Přestože sám neuměl plavat, snažil se tonoucímu pomoci.Vběhl do vody a podával mu ruku, ale jeho snaha byla marná – McNeille se pouhých pár metrů od něj potopil a už se nevynořil.
Dávejte si pozor na duchy
McHenry vyprávěl, že po chvíli viděl jen klobouk, plovoucí na hladině, a osamělou koňskou nohu, trčící z vody. Plukovník, jeho kočí i oba koně se utopili. Legenda říká, že od té doby tu za nocí, kdy je jezero plné, přízračný kočár i s oběma muži straší.
Po tragédii byla postavena nová, zvýšená cesta, na kterou se voda už jen tak nedostane. Na jezero (i s jeho duchy) čas ale nemá žádný vliv. I dnes se stále znovu obnovuje a pak zase mizí, a spolu s ním, chceme-li věřit legendám, i nepokojné duše, které mu padly za oběť.