Čištění veřejných záchodků je opravdu podivný koníček

Bojovníci se špínou se scházejí každou neděli v 6 hodin ráno

Tato uklízecí četa, čítající 35 dobrovolníků, se dala dohromady na Facebooku. Působí v Tokiu a tam taky víkend co víkend s nadšením drhne veřejné toalety. Říká si Benjyo Soujer, což je výraz, který znamená přibližně „hrou za čistší toalety“, ale také je narážkou na anglický výraz pro vojáka – soldier.

Čistotní Benjyo Soujer se scházejí v neděli v 6 hodin ráno na veřejném WC v blízkosti tokijského nádraží. Jsou to dospělí i děti. Nejdříve se vrhnou na úklid pisoárů a toalet – to jsou hlavní cíle. Pak přejdou na stěny kabinek, dlaždice, umyvadla i podlahy. Když v 7:30 odcházejí, zůstávají po nich záchodky, zářící jako v den, kdy byly nainstalovány.

Možná si říkáte, že je to nadšení asi brzy přejde, ale drží se poměrně zarputile. Za svým posláním vyrážejí za jakéhokoliv počasí, a aby toho nebylo málo, čistí toalety holýma rukama. Jedno z jejich hesel je: „Při čištění kabinky očisti i sama sebe.“

Vůdce skupiny říká, že výkaly nemohou být tak špinavé, jak si představujeme – pochází přece z našich těl

Jejich vůdce Masayuki Magome k tomu podotýká: „Výkaly jsou něco, co pochází z našeho těla. A my si nemyslíme, že by byly tak špinavé, jak se může zdát. A díky tomu, že naše děti vidí, že čistíme záchodky holýma rukama, nemyslí si to ani ony. Je to vyjádření části naší filozofie.“

Magome v občanském životě provozuje architektonickou agenturu a s touhle bizarní aktivitou začal v roce 2011, kdy také založil Benjyo Soujer. Říká, že pro mnoho členů plní tato aktivita funkci jakéhosi duchovně očistného rituálu a podobá se výcviku budhistických mnichů, kteří hledají věčný klid a rovnováhu.

Všichni členové se každopádně do této očisty vrhají s neutuchajícím nadšením. Programátor Satoshi Oda, který také patří mezi Benjyo Soujer, to komentuje: „To, že jsme se dali dohromady, nám jen prospívá. Já se přidal hlavně, protože si užijeme hodně legrace.“

Přestože se tito WC vojáci obětují pro své spoluobčany, ti se na to nedívají vždy s pochopením. Sám vedoucí skupiny Magome přiznává, že jeho vlastní žena vůbec s jeho neobvyklým koníčkem nesouhlasí. On ale ví, jak důležitá je tahle skupinová činnost pro ostatní a jak je nabíjí do dalšího pracovního týdne.

Nechtějí měnit společnost, ale sami sebe

„Vím, že patrně nic nezměníme,“ říká. „Ale nejsme tu kvůli změně společnosti. Všichni členové doufají jen, že změní sami sebe.“

Je třeba si přiznat, že v Čechách zní tato historka mnohem šíleněji než v Japonsku. Tam mají totiž mnohem bližší kulturní vztahy k toaletám. Starší generace tam dokonce někdy mluví o „bohu WC“ a o tom, jak čištění záchodků vede k tomu, že se stanete lepším člověkem.

Když pochopíme poněkud odlišný společenský kontext, není už tak těžké představit si, že se najde hrstka statečných, kteří ochotně v neděli vstávají velmi brzy a pak ještě uklízí veřejné WC. Ale mohli by jezdit na výměnné kulturní pobyty k nám, že?