Tiskárna na jídlo už vlastně existuje – tiskne však zatím jen čokoládu
Přestože v našem povědomí je tiskárna na jídlo spíš něco ze sci-fi, jako třeba replikátor ve Star Treku, ve skutečnosti je to už pár let starý koncept, který funguje. Zatím jsme si sice mohli vytisknout leda tak čokoládu, ale tato 3D jídelní tiskárna se skutečně prodává, ačkoliv pár desítek tisíc by za ni nikdo z nás nedal.
Bylo jen otázkou času, kdy se téhle technologie někdo chytí a udělá z ní něco víc. Nepřekvapivě po ní chňapla NASA. Potřebuje totiž na lety do vesmíru potraviny, které se nezkazí nejméně 15 let a které nemusí astronauti příliš připravovat. Ačkoliv by se zdálo, že mají ve vesmíru spousty času na vaření, není tomu tak a většina z nich sice disponuje mnoha doktoráty, ale šéfkuchaři to rozhodně nejsou.
Proto se NASA rozhodla financovat vývoj prototypu univerzálního syntezátoru jídla a vypsala grant na zhruba dva a půl milionu korun.
Stačí vlastně jen vyměnit kazety na plastový prášek za kazety s živinami
Výzkumem byl pověřen vedoucí strojní inženýr Anjan, působící ve firmě Research Corporation se sídlem v texaském Austinu. Anjan si za výchozí technologii vybral open-source RepRap 3D tiskárnu, která byla původně postavena pro plasty. Tu jen musí vybavit stavebními bloky, které zvládnou na místo ropného prášku zpracovávat proteinový.
Hlavní výzvou při této práci je vymyslet potravinové kazety, které budou obsahovat prášky jednotlivých živin, tedy cukry, komplexní sacharidy, bílkoviny a jiné základní stavební kameny každého jídla.
Prvním cílem bude vytisknout pizzu. Pizza je totiž úžasná tím, že je vrstvená a pro tisk tedy jako dělaná. Napřed se vytiskne vrstva těsta a na ni přijde omáčka ze sušených rajčat, proteinového prachu, vody a oleje. Pizza sice nebude z nejchutnějších a bude jí chybět skutečný sýr, ale pro kosmonauty, kteří jsou zvyklí na zmražené a vysušené podivnosti, by to mohla být opravdová lahůdka.
3D tiskárna na jídlo nevyřeší jen problémy astronautů, ale i celosvětové problémy s nedostatkem potravin
Na rozdíl od tradičního mražení a sušení bude tohle jídlo mnohem úspornější. Astronauti si totiž budou moci vytisknout klidně jen jednu porci, takže nebudou zůstávat žádné kazící se zbytky.
Další výhodou bude velmi dlouhá skladovatelnost náplní do jídelní tiskárny. Na dálkové lety do vesmíru potřebujeme, aby potraviny vydržely alespoň 15 let. Prášky do tiskárny by mohly vydržet bez problémů let 30. To by také mohlo vyřešit mnoho problémů v zemích třetího světa, kde se v nepříznivých podmínkách klasické potraviny kazí skoro před očima.
Stejně tak by tyto tiskárny do budoucna mohly pomoci odstranit problémy s nedostatkem jídla pro stále se zvětšující lidskou populaci. Zdrojem bílkovin pro tiskárnu může být totiž klidně i hmyz nebo mořské řasy, tedy pokrmy, které by mnoho z nás do úst nevzalo, ale v prášku nám vadit nebudou.
Až bude zajištěna výživa pro všechny, bude 3D tiskárna na jídlo dbát o naše osobní zdraví
Dokonce nám časem mohou takové tiskárny prospívat i individuálně. Počet lidí, kteří musí ze zdravotních důvodů držet nějakou dietu, stále roste. A jídelní tiskárny by nám klidně mohli šít jídlo na míru. Stačilo by zadat jim náš věk, pohlaví, váhu a zdravotní omezení a dostali bychom přesně takovou pizzu, jakou potřebujeme.
Anjan je přesvědčen, že tiskárna, na které pracuje, nepatří jen do vesmíru, ale měla by být v každé kuchyni. 3D tisk je dostatečně univerzální systém, aby se dal jednoduše začlenit do našich domovů, a tištěným jídlem hravě nahradíme zmrazené polotovary. Pokud by se vám to nezdálo jako moc chutná alternativa, počkejte pár let – až se bude všude servírovat skoro výhradně jen hmyz, možná změníte názor.