Co můžeš udělat dnes… udělej dnes
Máme sklony tuhle nepříjemnou činnost odkládat a odkládat a pak nám nezbývá, než se biflovat několik hodin či dní v kuse. A ve stresu. To není úplně ideální cesta. Náš mozek se vydrží soustředit jen 20 minut v kuse. A za tu dobu taky zapomene 60 % toho, co se předtím naučil. Druhý den si pamatujeme asi 30 % a třetí už skoro nic.
Proto je tou nejlepší strategií učení se v krátkých intenzivních blocích s relaxačními přestávkami a každodenní opakování hlavních poznatků. A taky neodkládat a začít opravdu včas. Pak nám učení nezabere víc než hodinku, maximálně dvě denně.
Během učení se velmi osvědčilo nesnažit si za každou cenu informace zapamatovat. To nás stresuje a mozek se brání. Prostě si jen čtěte. A znovu a znovu v rámci opakování v příštích dnech. V závislosti na rozsahu textu vám bude stačit 5-10 pročtení a budete koukat, co všechno jste si zapamatovali proti své vůli.
Hudba, videa a kafe – nepostradatelní pomocníci
Přestávky od učení mohou být první 2 nebo 3 hodiny jen kraťoučké – třeba si co půl hodiny pusťte nějaký klip nebo krátké video na Youtube. Ale pozor, ať u něho nepřimrznete! Po maximálně 3 hodinách si udělejte delší přestávku. Dejte si kafe, najezte se, trošku si zacvičte.
Velmi důležité je zjistit, jaký je váš biologický rytmus, abyste se mohli učit v době, kdy máte mozek nejčerstvější a nejvýkonnější. Jinými slovy jste sova nebo skřivan? Někomu se totiž nejlépe pracuje brzo ráno, jinému spíše večer. Zaexperimentujte si a vyzkoušejte učení v různých hodinách dne. V některých se nebudete moct soustředit a do dalšího dne všechno zapomenete, v jiných vám to půjde jako po másle. Těch se pak držte.
Aby nebylo učení tak monotónní, tak si s novými informacemi trošku pohrajte. Když vám není některé místo jasné, je lepší dohledat si upřesňující informace, než se učit něco otrocky nazpaměť. Pokud nám dává smysl, jak věci fungují, lépe se i pamatují. A protože každý z nás má částečně fotografickou paměť, jen někomu chybí film, jak tvrdí jeden vtip, úžasnou pomůckou jsou obrázky. Jestli je nemáte přímo v materiálech, určitě si je dohledejte. Vybavujete si, jak snadno se obrázky pamatují?
Befeleme, pes se veze a šetři se osle
Pochopitelně existují i velmi zapeklitá místa, kde nám pochopení problematiky nepomůže. Zejména, jde-li o odbornou terminologii. Ale nevadí, máme v rukou mocnou zbraň mnemotechnických pomůcek! Vždyť přece ta zatracená věc v mozku, ta amygdala, se jmenuje skoro stejně jako Padmé Amidala z Hvězdných válek! Na něco fungují asociace, pro seznam charakteristik si uděláme zkratku z prvních písmen, která nám připomíná nějaké zvíře nebo strom, a když není zbytí, použijeme nejtěžší kalibr – básničku.
Učením také nemusíme ztrácet drahocenné hodiny, velmi dobře nám poslouží prostojové časy. Co děláme obvykle, když čekáme na autobus, ve frontě nebo u doktora? Posloucháme hudbu nebo se nudíme. To je chvíle, kdy přijdou ke slovu kartičky! Věnujte tomu trošku času a rozepište si své učivo na malé kartičky, které se vlezou do kapsy.
Na jednu stranu si napište název problematiky nebo okruhu na stranu druhou v kostce jeho podstatu. Napřed se v prostojích můžete z kartiček učit, později je používat jako kvíz. Přečtete si okruh a pokusíte se o něm něco vydolovat z paměti. Pak si své znalosti zkontrolujete na druhé straně. Tento postup je přímo magický, to vám můžeme zaručit.
Taháky jsou nezbytné, ale u zkoušky je nepotřebujete
Že se vám nechce psát kartičky? Znáte přece ten trik s tahákem? Nejlepší důvod, proč si psát tahák je ten, že si z jeho psaní hodně zapamatujeme. Učivo si tak utřídíme a naučíme se z něho vyfiltrovat to nejdůležitější. Pak si ještě tahák párkrát projdeme a před zkouškou… ho můžeme zahodit, protože ho máme otištěný v hlavě. Prostojové kartičky fungují stejně.
A na závěr už jen taková drobnost kolosálního významu. Při učení nás brzdí a stresuje pocit, že když to nezvládneme, stane se něco hrozného. Ale už jste si někdy položili otázku, co hrozného se vlastně stane? Budete muset opakovat zkoušku? Nebo vás šéf pošle na školení ještě jednou? Každopádně nejde o život, nebo ano? Učení prostě nesmíme brát smrtelně vážně. Je součástí hry života a vždycky se budeme potřebovat naučit něco nového. Tak proč se tím nervovat?