Létání přes překážky ve volném stylu
Jevgenij JJ Goda, žijící v Londýně by mohl vyprávět. Sám považuje free running za revoluci v lidském pohybu. Tomuto mladému muži je 20 let a patří do největší freerunningové komunity FreeFlow Urban.
Dynamický sport, který se právem dostal do dnes tak módní škatulky extrémních sportů, založil Sebastien Foucan. Doslovný překlad zní volný běh a jde o přesun z místa na místo pomocí běhu. Není to však žádná poklidná vytrvalostní selanka. Po cestě se překážky neobíhají, ale překonávají pomocí přeskoků, salt a dalších akrobatických prvků.
Využívají se jakékoliv překážky – zídky, zábradlí, lavičky, patníky. I rovná zem může být vynalézavému a trénovanému freerunnerovi překážkou.
Zpětná salta a stojky na komíně – to všechno pro radost
To dělá ideální prostředí zejména z městské zástavby, ale tento sport se dá provozovat opravdu všude. I na poli se většinou najdou nějaké ty balíky sena. Záleží jen na vůli, obratnosti a touze freerunnera.
Na JJovi, který se narodil v Litvě a do Británie se přestěhoval s rodiči jako dítě, je vidět všechna krása free runningu. Dokáže vyběhnout po zdi až skoro do tří metrů a hravě skáče ze střechy na střechu. Mezitím si udělá radost stojkou na komíně. Pak diváky ohromí několika zpětnými salty.
To všechno dělá JJ jen a jen pro radost. Free running totiž většinou žádné diváky nemá. Je to jen chuť vidět výzvu tam, kde ostatní vidí omezení. Způsob, jakým prožívat život naplno a posouvat hranice svého těla. JJ říká, že je to pocit dobrodružství, které máme všichni na dosah ruky. Zatímco ostatní překážky spořádaně obchází, on si užívá opojného pocitu svobody, když přes ně klouže vzduchem.
Klíčem je trénink a vytrvalost bez zbytečného riskování
Podle JJe potřebujete k provozování free runningu jen dvě věci. Praxi a vytrvalost. Lidé se ho často ptají, jestli to není nebezpečná legrace. A dostává se jim odpovědi, že pokud je člověk trénovaný a ví, co si může dovolit, nebezpečné to není. Jen si musíte free running udržet ve škatulce koníčků a nenechat se ovládnout posedlostí rizikem.
„Je to přesně tak nebezpečné, jak si to sami uděláte. Já si můžu dovolit skočit na kolejnici ne silnější než je prst, protože vím, jak na to. Nic to pro mě není. Vlastně se to neliší od chůze. A chůze není moc těžká, že?“, říká JJ.
V české republice se free runningu daří
S free runningem není těžké začít. Může ho dělat úplně každý, dá se totiž přizpůsobit téměř jakémukoliv fyzickému stavu i věku. Nemusíte hned přeskakovat saltem třímetrové zdi. Vždyť k lepšímu pocitu a protáhnutí úplně stačí přeskočit ze začátku pár obrubníků a překonat zídku volným stylem.
Chce to čas a trénink. Nejlepší je začít v tělocvičně na žíněnkách s nácvikem dopadů, tréninkem rovnováhy a odrazů. Taky se můžete inspirovat sledováním videí na internetu a sledovat techniky kolegů.
A pokud byste měli pocit, že budete v naší malé republice samotincí freerunneři, nemusíte se bát. Free running sice není soutěžní sport, ale lidi, co ho provozují, mají v oblibě takzvané jamy, což jsou přátelská a exhibiční klání. Do Prahy se dvakrát do roka se na takové jamy sjíždí freerunneři z celé republiky.