…kteří si tu stavěli obydlí v jeskyních a skalních rozsedlinách, se dnes stala osmimiliónovým velkoměstem, hlavním průmyslovým a obchodním centrem země.
Když se necháte vyvézt lanovkou na téměř čtyři tisíce metrů vysokou horu Točal na severu od města, naskytne se vám výhled na budovy, táhnoucí se téměř do nedohledna, ze severu a východu svírané horami a z jihu pouští. Tuto vyhlídku vám ale brzo překryje hustý smog. Z hlavního města pochází celých 65 procent průmyslové produkce země, ale platí za to obrovskou cenu – na následky znečištěného ovzduší zde umírá skoro 30 obyvatel denně.
Pokud se vám podaří zvyknout si na všudypřítomný dusivý smog (nebo si zakoupíte roušku, kterou nosí někteří z místních obyvatel) a vydáte na prohlídku památek, pravděpodobně vás bude zajímat Golestánský palác. Golestán, v překladu „Růžová zahrada“ – komplex paláců, zahrad a parků přímo v srdci města – byl v 18. a 19. století sídlem dynastie Kádžarovců. Éru jeho slávy ukončil Rezá Chán, důstojník kozácké brigády, který svrhl posledního šáha z rodu Kádžárovců a poté sám vládl pod jménem Rezá Šáh Pahlaví. Přepychový Golestán zavrhl a na úpatí hory Točál si nechal vybudovat nový palácový komplex, Saad Abad, navenek mnohem prostší, ale uvnitř stejně bohatě zařízený. V této severní chladnější čtvrti, na rozdíl od horkého jihu sousedícího s pouští, dnes žije bohatší část obyvatel města.
Rezá Šáh byl tím, kdo změnil název státu na dnešní Írán. Prosazoval politiku modernizace, budoval univerzity a snažil se přiblížit západu, paradoxně přitom ale využíval tvrdých diktátorských metod. Jeho syn a nástupce, Muhammad Rezá Pahlaví, v této politice pokračoval, což se mu také stalo osudným. Rostoucí nespokojenost obyvatel vedla k revoluci, při níž byl v 1979 donucen k rezignaci a faktická moc se dostala do rukou náboženského vůdce Ruholláha Chomejního, čímž se z Iránu stal teokratický stát, kde se přísně (dnes už snad o něco méně) vynucuje dodržování náboženských pravidel. Obří socha šáha v paláci Pahlavích byla po revoluci rozbita, zbyly jen nohy od stehen dolů, ale snad žádný turista, který tudy projde, si nezapomene slavné nohy vyfotit.
Nedaleko paláce Pahlavích se dá najít i jednoduchý dům, kde po roce 1979 žil imám Chomejní, a tak můžete postupně nahlédnout do dvou velice odlišných světů, ve kterých žili tito dva tak rozdílní vůdci. Prosklenou zdí spatříte původní obývací pokoj, a v bývalé knihovně poblíž mešity, kam za imámem jezdili lidé z celé země vyslechnut kázání, jsou v muzeu vystavené Chomejního osobní věci, fotografie, knihy a vlastnoručně napsané dopisy.
Zajímavým místem je také Chomejního hrobka za Teheránem. Imám si totiž přál, aby se místo jeho posledního odpočinku stalo centrem setkání a zábavy, a tak kolem mešity, v níž je pohřben, vyrostlo nákupní centrum, parky, ale také univerzita. Za dvacet let ještě stavba tohto komplexu nebyla ukončena, ale Íránci se zde přesto scházejí, posedávají, pořádají pikniky nebo se modlí. Smrt zde dala prostor dalšímu životu.