Vesničané našli hluboko v lesích podivně obrovské hnízdo
Thanh se svým novorozeným synem utekl do okolních lesů poté, co jeho manželku a další dva syny zabila podzemní mina. 40 let po něm nebylo vidu a většina sousedů si myslela, že je dávno mrtvý. Ovšem před pár dny narazili dva vesničané, sbírající hluboko v lesích provincie Quang Ngai dřevo, náhodou na podivnou chatrč, která vypadala úplně jako velké hnízdo v koruně stromu.
Není divu, že tento provizorní příbytek dosud nikdo nenašel. Nacházel se totiž skoro 40 km od vesnice, v samotném srdci divoké džungle. Vesničané byli zvědaví, co je to vlastně za hnízdo, a nahlédli opatrně dovnitř. Nemohli uvěřit svým očím, když tam našli dva živé muže.
82letý Thanh byl velmi zesláblý, ale dokázal trochu komunikovat v jazyce místní etnické menšiny. Zato jeho 41 let starý syn ze sebe dokázal vydat jen pár základních slov. Oba na sobě měli bederní pásy, vyrobené z kůry lesních stromů.
Thanhův prostřední syn výbuch miny přežil a mužům do lesa sůl a olej
Vesničané na tyto lesní muže upozornili úřady a později se potvrdilo, že jde skutečně o Ho Van Thanha a Ho Van Langa. Ukázalo se také, že prostřední Thanhův syn přece jen přežil výbuch miny. Zachránili ho tenkrát příbuzní, ale on nikdy nepřestal hledat svého otce.
Před 20 lety ho dokonce našel v lesní chýši i s mladším bratrem. Pokoušel se je přimět, aby se vrátili do civilizace, ale marně. Proto je nechal žít, jak si přáli, ale pravidelně jim nosil sůl a olej, přestože je nikdy nepřijali. Když se pokusil vzít s sebou sousedy, aby společně muže odvedli domů, Thanh a Lang vždycky uprchli a ztratili se jim v lesích.
Hnízdo, které si Tarzanové postavili na stromě, bylo dobrých šest metrů nad zemí kousek od potoka. Živili se tu maniokem, kukuřicí, různými listy a kořínky a dokonce měli políčko cukrové třtiny, o které se starali. Také si vyráběli vlastní nože, sekery a šípy, aby mohli lovit.
Tarzanové jsou v civilizaci smutní a nejraději by se vrátili do lesa
Thanh byl pro svou zesláblost hospitalizován v nemocnici, ale protože se neustále snažil uprchnout zpátky do lesa, museli ho lékaři přivázat k posteli. Kromě této slabosti, která pravděpodobně může souviset se stářím, jsou otec i syn zcela zdrávi, jen velmi vyhublí.
Svědci však bohužel vypovídají o tom, že jsou oba lesní muži velmi smutní a touží se vrátit zpátky k životu, na který si zvykli.
Thanhův synovec si tisku posteskl: “Můj strýc nerozumí tomu, co mu říkám, nechce jíst a ani pít. Všichni víme, že chce utéct z domu a vrátit se do lesa, takže na něho musíme dávat pozor.“
Thanh nebyl posledních 40 let ve styku s lidmi, takže úplně zapomněl obecný vietnamský jazyk Kinh a těžko říct, jestli ho jeho syn vůbec někdy uměl. Jejich začlenění zpátky do společnosti nebude snadné.