Existují lidé, kteří dosahují orgasmu při velmi neobvyklých činnostech. Tedy, ony jsou to vlastně úkony naprosto normální, jen není běžné u nich sexuálně vyvrcholit. Možná si teď myslíte, že to může být příjemné, ale jde o poruchy, které značně znepříjemňují život.
20letá Yaritza žije už přes čtrnáct dní v noční můře. Z očí se jí řinou krvavé slzy, které ji nesnesitelně pálí. Dívka pláče krev několikrát denně a ani odborníci si nevědí rady s jejím stavem. Jediné, co zatím mohou s jistotou říct, je, že Yaritza trpí haemolacrií.
V roce 2009 přišel za belgickými psychiatry 88letý muž. Vysvětlil jim, že je dávno mrtvý a velice ho znepokojuje, že ho nikdo pořád nechce pohřbít. Možná vám to připomíná zápletku filmového hororu, ale syndrom chodící mrtvoly je sice vzácný, rozhodně ne však vymyšlený.
Alespoň takhle rozhodl dánský soud v případě jedenatřicetiletého muže, který v roce 2011 obtěžoval na večírku dvě sedmnáctileté dívky. Zdá se, že trpí velmi vzácnou poruchou, zvanou sexsomnie a děvčata se vlastně pokoušel přimět k sexu ve spánku, aniž by si toho byl vědom.
V roce 1955 přišla Zahra Aboutalib porodit do nemocnice. Když dítě nechtělo ven, lékaři se chystali na císařský řez. Toho se ale Zahra polekala a utekla. Porodila až o 46 let později. Ale netěšila se z růžového brečícího tvorečka. Porodila totiž mumii dítěte.
Fetišismus, sado-maso nebo exhibicionismus z doslechu všichni dobře známe. V lidské sexualitě existuje spousta odchylek od normálního chování. Některé jsou nebezpečné, ale jiné zcela neškodné. A pokud jimi netrpíte, mohou se zdát i zábavné. Jak se říká, proti gustu…
U nás se občas se tafofilie považuje za úchylku, při které postiženou osobu vzrušuje představa, že bude zaživa pohřbena. Ve skutečnosti je to zcela neškodná vášeň pro hřbitovy. Jejich milovník je oceňuje zejména jako umělecké dílo, zajímá se o jejich historii nebo sbírá epitafy. Počítá se tudíž do zálib neboli koníčků. Tatofilie může mít ovšem mnoho různých projevů a je velice individuální. Krásným příkladem je Harold ve filmu Harold a Maude z roku 1971.
Na lidi, kteří sbírají takové věci jako pivní tácky nebo obaly od čokolády se díváme s laskavou shovívavostí a máme je tak trochu za podivíny. Takové chování ale nikomu neškodí. Horší je, když sběratele zachvátí vášeň skladovat úplně všechno. To už může být nebezpečné pro něho, i pro jeho okolí.
Existuje porucha, která lidi nutí jíst věci, které nejsou k jídlu – kamínky, hlínu, polystyren. Kromě celoživotně postižených lidí jí dočasně trpívají i těhotné ženy. Tato porucha se jmenuje pika a znamená to straka. Pochází to z latinského pica a je to poměrně výstižné. Straky jsou totiž ptáci, kteří všechno sbírají a polykají i naprosto nestravitelné věci.
Co naplat. Někteří lidé jsou prostě sběratelé, a pokud je jejich předmět zájmu poněkud nezvyklý, tím lépe. Dá se z něho totiž udělat sbírka přístupná veřejnosti. Některá muzea nebo galerie mají tak zvláštní ústřední námět, až zůstává rozum stát. Ale právě takové instituce mohou mít vysokou návštěvnost. Vždyť kdo z nás by nechtěl vidět tyhle šílené expozice? Hledáte-li tedy tip, kam na výlet, možná se budete inspirovat našim výběrem bizarností.
Vypadají jako by vystoupili z hororu, ale jsou to obyčejní lidé. Měli jen tu smůlu, že je postihla některá ze vzácných chorob. Zpravidla se vyskytují jen velmi vzácně a většina z nich způsobuje, že jejich oběti nemají příliš dlouhý život.