Hlavní vlna emigrace z Evropy do Brazílie probíhala ve 2. polovině 19. století. Vystěhovalci organizovali různé kolonizační spolky a nabízeli výhodné podmínky pro získání půdy. Není divu, že s takovou podporou se Brazílie stala po USA druhou největší přistěhovaleckou zemí 19. a 20. století. Kromě našich krajanů tam žije i největší japonská, německá a arabská komunita.

Lidice žijí – uprostřed deštného pralesa…

Městečko Lidice je památkou na stejnojmennou obec, vyhlazenou nacisty v roce 1944. Prostírá se v přírodní rezervaci tropického deštného pralesa Mata Altantica – Atlantického pralesa. Ještě v minulém století byly všude kolem kávové plantáže, které postupně ztratily svůj význam.

Městečko má něco přes 5 000 obyvatel a náměstí se pyšní sochou Fénixe, symbolem Lidic. Jedna ze dvou škol, které místní děti navštěvují, nese jméno Eduarda Beneše. V Lidicích se také konají poutě, které lákají mnoho lidí z okolních měst. K těmto svátkům patří i ty, konané na počest lidické tragédie.

…a jsou turistickým rájem

Lidice leží ve velmi vodnatém kraji. Řeky jsou tu tak proslulé, že jsou považovány za jedny z nejlepších pro kanoistiku v Brazílii.

Na brazilské poměry jen kousíček odtud leží Rio de Janeiro. Přesněji je to pouhých 160 km. V blízkosti je také přímořské lázeňské středisko Angra dos Reis.

Díky této atraktivní poloze jsou Lidice skvělou turistickou destinací, a to zejména pro nás Čechy.

Města tatíčka Bati

Baťa v době svého ekonomického rozmachu vybudoval v Brazílii tři velká města. Batayporu, Bataguacu a Batatubu. Na počátku 21. století byla v Batayporu (což znamená Baťova dobrá voda) otevřena první část českého kulturního střediska. Nachází se v domě, který si Baťa původně postavil pro sebe. Dům sloužil od počátku jako kulturní a osvětové středisko a také tam byly pořádány první volby do celobrazilských orgánů.